Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

 

znakObec Šumice

http://www.sumice.eu

 

Šumice (Schömitz) je obec na jižní Moravě v České republice . Nachází se 14 km jihovýchodně od Moravského Krumlova a patří k okresu Brno-venkov.

 Nejstarší dochovaná zmínka o dvoře v Šumicích pochází z roku 1365. Menší díl obce byl majetkově rozdroben mezi několik majitelů, větší pak náležel kounickému klášteru „Rosa Coeli“ (růže nebes), od roku 1443 přešel do držení kláštera louckého .

Roku 1531 ves získal Zikmund Válecký z Mírova na Olbramovicích. Olbramovická vrchnost se však připojila ke stavovskému povstání , za což jí byl po porážce stavů na Bílé hoře 1620 zkonfiskován majetek. Šumice tak spolu s Olbramovicemi připadly Moravskému Krumlovu. Celé krumlovské panství koupil roku 1622 Gunkadar z Lichtenštejna za 600 tis. zlatých. Liechtensteinům se podařilo, aby krumlovské panství bylo prohlášeno za jejich dědičné knížectví (potvrzeno Ferdinandem II. roku 1633). V držení tohoto rodu pak ves zůstala až do zrušení patrimoniální správy roku 1848.

Během třicetileté války Šumice trpěly těžkou devastací a rabováním. Od roku 1655 jsou v obci vedeny matriční záznamy . V roce 1783 v zemědělské vesnici žilo 284 lidí. Farnost v roce 1790 otevřela v obci školu. Před tím byly všechny šumické děti zapsány ve škole v Loděnicích . Po zrušení patrimoniální správy v roce 1848 , připadly Šumice v roce 1850 ke Krumlovu. V roce 1890 dosáhla obec největší populace, měla 553 obyvatel, z nichž čtyři pětiny byli německé národnosti. Na počátku 20. století byla obec přeřazena k Mikulovu. Většina obyvatel pracovala v zemědělství. O byvatelé Šumic se v minulosti věnovali vinařství, kterému se tu dobře dařilo. Obživu získávali také polním hospodářstvím a dobytkářstvím. Vzhledem k mírnému klimatu se zde kromě různých druhů obilovin, pěstovaly brambory, kukuřice, zelenina, víno a cukrová řepa, která se pěstovala na přibližně 25% z celkové výměry orné půdy a byla prodávána do nedalekých cukrovarů.

   

Nejstarší známá pečeť pochází ze 17. století. Je oválná a ve středu zobrazuje radlice čepelí vzhůru, mezi vnějším a vnitřním kroužkem je uvedeno nápis "SIGIL.DAS.DARF.SEMNYTZ.1676". Tento pečetní symbol byl převzat také do návrhu nového znaku obce. Radlice byla doplněna vinným hroznem v erbovních barvách Liechtensteinů a dvěma odvrácenými liliemi - atributem sv. Antonína.

V průběhu staletí, se název obce několikrát změnil. Například : "Schempnicz" (1442), "Semnytz" (1676) a "Schemnitz" (18. století)

Během první světové války přišlo 25 vesničanů o život. Po rozpadu multi-etnického státu Rakouska-Uherska se podle smlouvy ze Saint-Germain v roce 1919 stala obec součástí nově vzniklé Československé republiky . Mezi sčítáním v letech 1910 a 1930, se podíl 6% české populace zvýšil na 39%.

Obec byla elektrifikována v roce 1922 a vodovod byl postaven v roce 1927. V roce 1930, vzniklo podél potoka na obou stranách několik lehkých opevnění , které byly součástí československého opevnění ( v zahraničí někdy též nazývána jako Benešova linie ).

Stejně jako v celé české republice tak i v Šumicích rostlo napětí mezi etnickými skupinami. Stejně také němečtí moraváci ( Deutschmährern ) požadovali samostatnost , která zprvu nebyla sjednána. Hrozil ozbrojený konflikt. Západní mocnosti v čele s českou vládou postoupily pohraniční oblasti Německu. To bylo dáno Mnichovskou dohodou . Tak se Šumice staly 01. 10. 1938, částí německé Reichsgau Niederdonau – Dolno-Dunajské župy.

Během invaze ruských sil ve městě v květnu 1945, byli zastřeleni dva muži. V průběhu druhé světové války přišlo o život 24 obětí obyvatel Šumic. Obec se vrátila do Československa.

Po vyhlášení Benešových dekretů 115/1946 28. října 1945 byly němečtí obyvatelé odsunuti . Všechen soukromý a veřejný majetek německých vesničanů byl podle Benešova dekretu 108 zabaven.

Po válce Šumice patřily pod okres Moravský Krumlov, až do jeho rozpuštění v roce 1960. V letech 1961 - 2006 patřily pod okres Znojmo a od 1. Ledna 2007 do okresu Brno-venkov .

Obec Šumice